Jak bleskem zasažen když mocný padá strom, tak padl v Kostnici Jan Hus, kněz dobrý Páně. Dým k nebi stoupl, dlouze zaburácel hrom a všecka zem se v dálku třásla po té ráně.
Však nebyl hněv to z rozhněvané oblohy, to nebyl oslnivý záře posel boží, jímž k zemi poražen byl Mistr nebohý – to blesk byl z mraků zloby, jež zde bídu množí.
To ti jej poslali, kdož směle boží moc si přivlastnili, pravdy slunce skryli v mraky; by všecku zemi v temno zahubila noc, z níž obracely by se k nim jen všecky zraky.
Blesk ohněm vznítil mučednickou hranici a kněze pravdy nezlomného na prach pálí – však nejásali nad obětí hořící: Bůh z ohně promluvil, Bůh, jehož v pouta jali!
Bůh, v jehož jméně kacíře zde pálili, Bůh, který všecku moc prý do rukou jim složil, Bůh, za nějž mluvili – k nim hřmí té ve chvíli, Bůh, jehož pohřbili – v té hranici zas ožil!
A blesky metá na vše strany, v šíř i v dál a všude v temnu jasné ohně zapaluje, by duše poznaly, že on jest pán a král, že není bohem, co zde křivě bohem sluje.
A od hor k horám rozšiřuje hřímání a hromu hlasem duše z ospalosti budí, by lidé strhli pouta, jimiž spoutáni, a Boha aby hledali v své vlastní hrudi...
Pryč od té hranice, kdož jste ji vznítili a pýchu ve svých srdcích máte nekonečnou – blesk hněvu mého rozdrtí vás, zbloudilí, že lidu mému skrývali jste pravdu věčnou!
Pryč od té hranice! Jak v sloupu ohnivém v ní Bůh jest, který Israele v poušti vodil – pryč od ní každý, kdo jsi nečist v srdci svém: zář její čistým srdcím jen má býti v podíl!
Pryč od ní, pozdní synu země Janovy, jenž svého proroka jsi životem svým zradil – plá oheň pravdy z ní a oheň obnovy, že jeho žáru staletí dech neochladil.
Pryč od ní, byť jsi na rtech jméno Mistra měl, sic její oheň rudě na tvé padne tváře, že v cizím zakuklení předstoupit jsi směl – a na čelo ti vpíše bídné jméno lháře!
Pryč od hranice, shořeti v ní nechceš-li a nechceš-li v ní spálit, cizího cos přijal, bys jiný vyšel z ní, než přišels předešlý, a za kadidla dech vzal jarní vůni fial.
To učinit-li chceš, ó, pojď k té hranici, já ohněm obnovy a pravdy tebe vznítím, já silou obejmu tvou duši bloudící a povedu ji novou cestou živobytím!
Ó, pojď k té hranici, viz: bleskem zasažen, v prach sežehnut a vržen v proudy cizí řeky Hus přece nebyl zničen, nebyl poražen: Svou pravdou žije dále pro věky a věky!...
Cookies on Poetry Cove