V matky naříkání,
v trpitelky krvi
uzřelo jsi, robě,
paprsk slunce prvý.
S pláčem usedavým,
v krvi vykoupáno
vcházíš, lidské dítě,
v žití svého ráno.
Tak jest, dítě, lidský
listopad i květen
ze slunečních svitů,
ze slz, krve spleten.
Až kdys duše tvoje,
odkud přišla, vzletí,
jiní budou plakat,
slunce krváceti...