Oblaka bílá a šedá,
myšlenky modrého nebe –
od jedněch září to jasem,
od druhých chladem to zebe.
Jedna jsou bílí jak ptáci
na nebi za doby ranní –
druhá, jak večer když k lesům
slétá se rodina vraní!
Jedna, jak lidská radost
do lidské duše když vtáhne –
druhá, jak bolest když po ní
studenou rukou sáhne...