Duše má, proč jsi tak rozbolestněna –
mníš, že ta cesta se za obzor ztrácí?...
Jsi jako zlomená, ztracená žena:
uprostřed smíchu jí k hořkému pláči.
Jsi jako napjatá na harfě struna:
vysokým tónem se do tance směje,
kolem ní radost jen rodí se slunná –
struna však v bolesti mukách se chvěje...