Černý prapor, rudý na něm kalich. Nosili jej předci vnuků malých, nosili jej přes pole a lán, nosili jej v noc i v dobu denní,
kam je hnala síla přesvědčení, když byl za ně zhuben ve plameni milovaný Mistr Jan. Černý prapor chmurně bije k žerdi,
zpěv kde pod ním kdysi mocný zněl – Čechu pozdní doby, což se líc tvá nerdí, že jsi na něj zapomněl? Černou barvou na znamení smutku
za proroka dobrých slov i skutků tměl se prapor bratří Táborů, kalich na něm po rubu i líci hořel jako oheň na hranici,
jako slunce, s krvavou jež lící zapadlo nám za horu. Černý prapor chmurně bije k žerdi, zpěv kde pod ním kdysi mocný zněl –
Čechu pozdní doby, což se líc tvá nerdí, že jsi na něj zapomněl? Černý prapor, rudý kalich klesl, husita jejž kdysi v boje nesl
boží za pravdu i českou řeč – černá noc se v Čechách rozložila, kalich rudou krví naplnila, kterou unikala česká síla,
když nás věřit učil meč. Černý prapor chmurně bije k žerdi, zpěv kde pod ním kdysi mocný zněl – Čechu pozdní doby, což se líc tvá nerdí,
že jsi na něj zapomněl? Černý prapor, kalich barvy krve stále svědčí, čím nám býval prve a co přišlo po něm v českou zem:
želí smrti Mistra ve plameni, připomíná noc a krve rdění, když isme byli v církev navraceni – slávy jest i pádu obrazem.
Černý prapor chmurně bije k žerdi, zpěv kde pod ním kdysi mocný zněl – Čechu pozdní doby, což se líc tvá nerdí, že jsi na něj zapomněl?
Cookies on Poetry Cove