Na tu hradbu, která tisícletí
muže, ženy, děti věznila,
nenadálá, přísná pomsta letí –
v základech se chvěje bastilla...
Kdo byl vězněm, trhá pouto kleté,
hlavu vzhůru, ruku svírá v pěst,
na stráž přísně volá: „Otevřete,
půjdem ze bran v sítě volných cest!“
Jericha jak dobývali židé
za dob Mojžíšova zákona –
tak jdou nyní v modrých bluzách lidé...
Která moc jich sílu překoná?
Žádné zdivo hradeb, příkop žádný,
ani pušek hlavně nabité!
Ne král – lid je nyní samovládný –
marně v jeho řady míříte!...
Padly hradby, vešli do Jericha
židé bez boje, než minul den –
my zas, na něž vaše shlíží pýcha,
volni vyjdem z Jericha zdí ven!