Není člověk pánem citů.
Pod maskou je tají v skrytu,
chce je zadržeti v dráze,
síle jejich staví hráze.
Však tu od hor, na obzoru
zvedajících čela vzdoru,
z končin nikým nezbádaných,
nikým do map nevčrtaných
náhle přijdou jarní vody,
zničí mosty, ztopí brody,
všecky hráze zprotrhají,
břehy servou, v šírém kraji
ztopí pole, nivy, luka,
nezdrží jich lidská ruka:
v před se jejich proudy valí,
nesou hráze, mosty v dáli...
Člověk zří jen bez odporu
k temným horám na obzoru,
z nichž ty mocné proudy plynou,
zírá v dálky barvu sinou,
v kraje nikým nezbádané,
nikým do map nevčrtané,
nikým – jen lvy obývané...