Mojžíš vyryl přikázání do kamene:
Nezabíjej – k šelmám sebe nesnižuj!
Farizeji vnukli chátře rozlícené,
aby řvala: Ježíše nám ukřižuj!...
V chrámě velké přikázání Mojžíšovo,
venku tatáž ústa šíří pomsty slovo:
Ukřižuj!
Zabij ty, Piláte, neboť moc ti dána –
my budem jen v míru chválit pánův Pána:
Nezabíjej – ukřižuj!
Kristus kázal stalé přikázání šíře:
Nezabij – zlo nechtěj zlem zas povalit!
Jeho kněz prohlásil Čecha za kacíře,
by král mohl vyřknout: Husa upálit!...
V chrámě velké přikázání Ježíšovo,
venku tatáž ústa šíří pomsty slovo:
Upálit!
Zabij ty, Zikmunde, neboť moc ti dána –
my budem jen v míru chválit pánův Pána:
Nezabíjej – upálit!
Po dvou věcích jesuité, kardináli,
zbožnost v hlase, v očích zlověstící svit:
„Podpiš ortel smrti,“ domlouvali králi,
„nelekej se zrádné Čechy popravit!“ –
V chrámě velké přikázání Ježíšovo,
venku tatáž ústa šíří pomsty slovo:
Popravit!
Zabij, Ferdinande, neboť moc ti dána –
my budem jen v míru chválit pánův Pána:
Nezabíjej – Popravit!
Tak vždy farizeji, včera, dnes i zítra:
Proroky dát králům jménem bohů bít,
a není-li komu svata naše mitra,
toho – slyšte, mocní světa – zahubit! –
V chrámě velké přikázání prorokovo,
venku tatáž ústa šíří pomsty slovo:
Zahubit!
Zabij, komu toho světa moc je dána –
my budem jen v míru chválit pánův Pána:
Nezabíjet – zahubit!