Jsou duše vaše stkány z příze jiných světů –
v nich kořeny tkví vašich tužeb, snů a vznětů,
k nim do dálky váš pohled zírá roztoužený,
když cit vás sevřel v objetí, ó, dívky, ženy.
Tam v hájích tajemných jsou vaší lásky zřídla,
tam duše vaše dostala svá bílá křídla,
jež k oblakům vás nesou, když se láskou chvíte,
a jimiž od země nás k nebi povznášíte.
Vy blíž jste tajemství, jež vodí nás a kruší,
vždyť každá žena část ho skrývá ve své duši –
a jeho vůně vzbuzuje v nás citů vření,
když na rtech vašich spočineme v políbení.
Ó, bytosti, jež v duši chováte svět jiný,
jen vámi jsou vše naše myšlenky a činy,
a požehnáním země – vaše láska čistá!
Vždyť žena byla to, jež lidstvu dala Krista!