Zašumění velkých křídel,
úzkostlivé zasténání –
spár již k výši dravčích sídel
nese život v umírání.
Echo úzkostného křiku
duši chodce ještě děsí,
oko hledí k loupežníku –
ale širé mlčí lesy.
Dravec kdesi zmizel v šíru,
šumí lesů nota známá –
ve přírodě, plné smíru,
pohřbeno jest malé drama.
Pohřbeno jest v zapomnění,
usmířeno čísi dechem –
jako stromu utrpení,
jenž je sžírán šedým mechem.
Skryto v záhybech jest řízy,
která všecko vlídně skryje,
pod níž, duše, navždy zmizí
také tvoje tragedie.