Do houfu, bratři – do houfu, sestry!
Zástup to bude valný a pestrý:
od Aše k Jasině, od Tater k Šumavě
rámě tu k rameni, hlava tu na hlavě.
Od hor i z padolí, z města i z chalupy,
od kladiv, od pluhu do houfu, do kupy!
Šrák tu chodský, tam halena z Tater,
z nízké ten chaty, ten z vysokých pater,
vodu ten čerpá z Bečvy, ten z Metuje –
zda to vše dělí nás? Jenom když spojuje
jediná vůle ty rozličné zástupy
pro cíl všem nejdražší do houfu, do kupy!
Barev že u nás jak v oblouku duhy,
jeden žeť zelený, rudý zas druhý?
V bílou zář spojí se, slunce se zaskvěje,
jedné když lásky jsme, víry a naděje.
Jen kdo chce stranou být, stínem se potupí –
ostatní ve slunci do houfu, do kupy!
Láskou nám volnost, lid v poutech že nevězí,
vírou nám pevnou jest, pravda že vítězí,
nadějí naší, že nic nás již nezlomí,
jsme-li té lásky a víry si vědomi.
Nebudem tříštit se na kraje, na župy –
jedné jsme lásky, tož do houfu, do kupy!