Děti, děti drobné, požehnané děti!
Vás zval k Sobě, by vám žehnal duší Pán,
blíž že království jste nebes, ku zásvětí,
jehož prostor hvězdami jest obsypán.
Vy jste v našem hvozdu příští jedle, sosny,
vy jste naší budoucnosti naděje –
na vás, naše mlází, ještě démant rosný
příštího se jitra v slunci zaskvěje.
V starý hvozd náš hrom bil zlobné za vichřice,
mračna sněhu chýlila strom ke stromu,
smrt že nacházely kmenů statisíce,
les že pln je vývratů a polomů.
Vámi obnova však vzroste v našem hvozdu,
zmládne vámi, vzpínati se bude výš –
za božího jara, za jásání drozdů
ve vrcholech vašich bude nebi blíž!