Ptáče zpívá s ratolesti,
motýl v srdce květu klesá –
tichým krokem pokraj lesa
přišla ke mně chvíle štěstí.
Nebyla to Carmen žhavá
s ohněm prudkých políbení –
přišla v hlavy nachýlení,
oddaná a usměvavá.
Já jen cítil blízkost její,
hruď jak tichý oddech vlní,
vláhou jak se zraky plní,
štěstím jak se oči smějí.
Já jen tušil, že mně vznítí
vůdčí hvězdu na mé pouti –
a že přišla odejmouti
hořký kalich mého žití...