Let míru vrchovatou život dal
a sílu srdce, mysli, vůle, rukou,
bys úkol nad úkoly vykonal,
bys všecky osvobodil vlastní mukou.
Měls uloženo Pravdu odhalit,
tvář její přísnou, jejíž pohled v krátce
Lež usvědčí – a za to brán Ti klid,
a byls prý vlasti nepřítel a zrádce.
Byls veden v boj, Ty, míru hlasatel,
všem čelit měl jsi, kdo Ti byli drazí,
že doma byls jak v zemi nepřátel.
Však věděls: oni ne – jsou jinde vrazi.
A proti těm jsi obrátil svůj meč,
jejž Pravda dala Ti jak báje reku –
a bouř Tě hnala širým světem v seč,
bys vysvobodil, vyrval kořist věků.
Tvou krev Ti syna osud za to vzal
a v oběť vzal i srdce Tvého ženu,
být léta vyhnancem Ti přikázal
a chvět se o to, nebýt poraženu.
A když jsi slyšel pukat řetězy,
zlo viděls hynout meče svého bodcem,
když slyšels jásot: „Pravda vítězí!“
když volný národ provolal Tě Otcem –
přec nebyl dán Ti ještě klid a mír,
Ten, jenž Tě poslal v boj, chtěl ještě činy:
bdít dal Ti, dokud vůkol ještě vír,
a v strpení vést pobloudilé syny.
Let míru vzácnou dal Ti naplnit
a ještě dává sílu srdce, rukou –
Ó, ještě potřebuje Otce lid,
by dál jej vykupoval vlastní mukou.
A věřím, sil a let že vymezí
Ti hojně ještě, kdo dal úkol skvělý.
Buď dále zdráv nám, velký vítězi!
Buď dále zdráv nám, velký trpiteli!