Mládeži milá jiskrných očí a zardělých, hebkých tváří, mládeži drahá májových srdcí a duší jak bílé květy, očí a tváří, srdcí a duší, jež nemohou býti lháři – s plesáním tebe zdravím a hřeji se jarními tvými vzněty!
Plakaly děti v pradávnu nad tělem umírající Matky, do všech se končin rozprchly, hněvivou vichřicí hnány z domu, nechavše tady všecko, svou vlast i prach otců i vše své statky, nevzavše nic než Kralickou bibli a Labyrint světa k tomu.
Rozptýlil vítr Jednoty bratrské děti jak spadalé listí, aby kdes marně tlelo a hynulo v neznámém, cizím kraji – s listy i zrnka zanesl, by tam z nich kvítkové rostli čistí, zatím co doma trní a bodláčí roste a blíny zrají.
Naplnil však se čas a již vítr se obrátil k české zemi, zanesl zpátky símě, by vzklíčilo, vzrostlo a dalo květy, z domácí hroudy živeno, českými vlaženo ručejemi v čas, kdy se vposled splnily slavné a prorocké Kšaftu věty.
Vidím, jak roste přede mnou májové, bělostné, mladé kvítí, vidím, jak zevšad úsměvné korunky po slunci božím točí – vidím, jak jasně, radostně, v touze a naději zevšad svítí mládeže nové Jednoty důvěrné, zářivé, čisté oči!
Žehnám vás, květy, naplněn radostí vaší vás pozdravuji! Kveťte a zrajte, na nové květy zas vydejte símě boží, všude ať místo blínu a bodláčí bílé jen květy bují, Jednota bratří, sester ať v kalicha zemi se znova zmnoží.
Ať je zas boží zemí, lid její ať lidem je zase Páně! Duchem se předků naplňte, vůně jak plny jsou květů číše – jako květ vůni, ducha tak Bratrství v širé s hor šiřte pláně, aby zas vedl národ můj za velkým posláním dál a výše!
Cookies on Poetry Cove