A kvetou lilie bílé
a narcisy bílé kvetou –
v ty tiché, daleké míle,
ó, vezmi mou duši kletou!
Kde světlo měsíce svítí,
kraj omdlévá sladkou vůní,
kde bílé leknínů kvítí
se k zamlklé chýlí tůni;
kde všecko hluboce mlčí,
jak v tajemství skryto stínu –
kde stopy neuzříš vlčí,
kde nezkvete kalich blínu;
kam duše bělostné chodí
v své neznámé, tajné touze –
ó, v kraj ten budiž mou lodí,
žít chtěl bych tam s tebou dlouze!
Svou léčit duši tam kletou,
jít v daleké s Tebou míle,
kde bílé narcisy kvetou
a lilie kvetou bílé...