Já z myrtí vínek uvil jsem
a na srdci ho nosím,
tys na rtu svém ho světila
a já ho slzou rosím.
Však vadne, milá, vadne mi
a list po lístku padá
jak slova z lásky písničky,
již srdce lkají mladá.
Jak slova z naší písničky
té sotvy dozpívané,
jak z našeho snu obrázky
ty matné, potrhané.
Snad žel je nám těch obrázků,
však žel je jiným taky
a mnozí jsou, co hledají
je teprv nad oblaky.
Snad žel je nám té písničky,
však neželíme sami,
vždyť mnohý, co teď zpívá ji,
zas truchlit bude s námi.