Slední pozdrav slunci tklivý
umlk v dálce ohlas zvonu,
tichý večer mlčenlivý,
v kraj se snáší obraz skonu.
Ani vánku, v hrad i chýši
míru kane požehnání;
mou však duši v teskné tíši
truchlé jímá zpomínání.
Kdys ach také zvonku hlásky
doznívaly v soumrak jemné,
mé kdy první růže lásky
smrti klesla v náruč temné.
Tehda mysl druhdy jarou
smutku na vždy moci jaly,
truchlý večer v duši charou,
těžké padly v srdce žaly.