Sladký med má v sklípku zlatý
soused v oule umčeném,
sladčí dceř však zlatovlasá
na rtu nosí růženém.
Mrzout soused stále brouká,
že má v oulu zloděje,
med že jemu při měsíčku,
zlaté kradu naděje.
V hrdlo lžeš ty stará hlavo,
dosvědčiť můž’ dcerka ti,
neumímť já lstivě bráti,
sladce zvyklý dávati.
Však co dám, sám nenasyta
beřeš retem mlsavým,
bůh ví, za to poženu tě,
před soud svědky postavím.
Poženu tě před faráře,
na soud páně v kostele,
věř, že včelku zlatovlásku
vyhrám v té při veselé.