Sladký med má v sklípku zlatý
soused v oule umčeném,
sladčí dceř však zlatovlasá
na rtu nosí růženém.
Mrzout soused stále brouká,
že má v oulu zloděje,
med že jemu při měsíčku
zleté kradu naděje.
V hrdlo lžeš, ty stará hlavo,
dosvědčit můž dcerka ti,
neumímť já lstivě bráti,
sladce zvyklý dávati.
Však co dám, sám nenasyta
beřeš retem hltavým,
bůh ví, za to poženu tě
před soud, svědky postavím.
Poženu tě před faráře
na soud páně v kostele,
věř, že včelku zlatovlásku
vyhrám v té při veselé.