Bloudím poutník světa, bloudím,
šírou plání ledabylo,
smutné z harfy tony loudím,
nemám, co by potěšilo.
V skráni květ můj věnce svadlý,
kudy kráčím, naděj zmírá,
stářím horké tužby schladly,
o holi má kulhá víra.
Jak to nebe chmůrné – žití,
zmítá los mne se dne ke dni,
k hvězdám hled jen slzy nítí,
v srdci tluk an zvoní všední.
Bloudím poutník, cíl můj v temně,
k němu ston můj nedostihne,
prach jen, prach kdys z hrobu země
anděl k němu slávy zdvihne.