Tys jako sněžná lilije,
tak čistá a tak spanilá,
však pro mě květ ni něha tvá,
vše jinému si dařila.
Tys jako anděl milosti
a štěstí zlatých nadějí,
však marně k tobě oči mé,
se vroucí tužby vznášejí.
Tys jako hvězda duši mé,
jež věčně září ve výši,
však srdce nikdy neskojí,
mé vzdechy žalné neslyší.