V traplivé ležím nemoci,
má ochromena ruka,
vzdálenou co tě jímala,
zlá srdci strojí muka.
Blánku chci poset hvězdami,
leč touhu dusit svoji,
mysle já musím, srdce znět
v svém slzí stápět zdroji.
Ve zlatém snu jen těcha má,
kdy těžký žal mě kruší;
přicházíš anděl z dálavy
mou potěšit pak duši.