Oj snové mladí, štěstí jiskry lhané,
udušené slzou vyhaslého zraku,
vy květy pyšné, v prachu pošlapané,
hrdé k nebi stavby utonulé v mraku,
jen chudé mi trosky, chudičké z vás zbyly
a ty lidé zlí mi dávno vyhladili,
z očí slzy vzali, v srdce kámen dali,
a jen píseň truchlou k těše ponechali.
Urvou-li mně píseň, stesky ještě chudé,
ach co po tom ze mně, ach co ze mně bude? – –