Po buřanech hříva rozšlehaná,
po buřanech duma rozplakaná,
frkot – dusot – řinkot zbraní zvoní,
ku domovu letí mládci, koni.
S nimi atman, statný Donec, v čele,
bledý atman mysli neveselé,
v duši tíž mu, v srdci bolest velká,
mužně nese ji, atman víc nelká.
Pyšně vznes’ tu smutnou, těžkou hlavu,
nová hvězda plápolem v ní svítí,
za ženu jde lulku si zvoliti,
junáckou tu, bohatýrskou slávu.