Spadla hvězda, zlatým bleskem
zapálila nebe celé,
zhasla, ve hlubinách moře
pokryly ji vlny tmělé.
Spadla též mi v srdce hvězda,
láska čistší ranní zoře,
zapálila duši, zhasla
v hlubokosti mého hoře.
Lesk ač její na vždy ztracen,
přec kdys z hloubí pozasvítí,
zpomínkami vyzařuje
plavci mně tím mořem žítí.
Bez nich dávno touha vřelá
mou by byla duši sklála,
beztěšná jak píseň moje,
jak ta láska neskonalá.