Okolo lesa pole lán,
Oj jede, jede z lesa pán,
Na vraném bujném jede koni,
Vesele podkovičky zvoní,
Jede sám a sám.
A před chalupou s koně hop!
A na chalupu: klop, klop, klop!
„Hola hej! otevřte mi dvéře,
Zbloudil jsem při lovení zvěře,
Dejte vody pit!“
Vyšla dívčina jako květ,
Neviděl také krásy svět;
Přinesla vody ze studnice,
Stydlivě sedla u přeslice,
Předla, předla len.
Pán stojí, nevěda, co chtěl,
Své velké žízně zapomněl;
Diví se tenké, rovné niti,
Nemůže očí odvrátiti
S pěkné přadleny.
„Svobodna-li jest ruka tvá,
Ty musíš býti žena má!“
Dívčinu k boku svému vine –
„„Ach pane! nemám vůle jiné,
Než jak máti chce.““
„A kde je, děvče, máti tvá?
Nikohoť nevidím tu já.“ –
„„Ach pane! má nevlastní máti
Zejtra se s dcerou domů vrátí,
Vyšly do města.““