Daleké pole, široké pole, Předlouhá cesta přes to pole běží, A podlé cesty pahorek leží, A dřevo štíhlé stojí na vrchole:
Štíhláť to jedlice – však beze snětí, Jen malá příčka svrchu přidělána, A na té příčce přibitý viděti Rozpjatý obraz Krista pána.
Hlavu krvavou v pravo nakloňuje, Ruce probité roztahuje v šíři: V dvě světa strany jimi ukazuje, V dvě strany protivné, jakož cesta míří:
Pravou na východ, kdež se světlo rodí, Levou na západ, kdež noc vojevodí. Tam na východě nebeská je brána, Tam u věčném ráji bydlí boží svatí;
A kdo dobře činí, čáka jemu dána, Že se tam s nimi též bude radovati. Ale na západě jsou pekelná vrata, Tam plane mořem síra i smola,
Tam pletou ďáblové, zlá rota proklatá, Zlořečené duše v ohnivá kola. V pravo, Kriste pane! tam dej nám dospěti, Však od levice vysvoboď své děti!
Tu na tom pahorku, leže na kolenou, Náš mladý poutník v ranním světla kmitu, Okolo kříže ruku otočenou, Vroucně objímá dřevo beze citu.
Brzy cos šepce, slzy roně z oka, Brzy zase vzdychá – těžce, z hluboka. – Takto se loučí od své drahé panny Mládenec milý v poslední době,
Ubíraje se v cizí světa strany, Aniž pak věda, sejdou-li se k sobě: Ještě poslední vroucí obejmutí, Ještě políbení jako plamen žhoucí:
Již měj se tu dobře, dívko přežádoucí! Chvíle nešťastná pryč odtud mne nutí! – Tvář jako stěna, pohledění ledné, Ale v srdci plamen zhoubný, divoký,
Náhle se poutník se země zvedne, A k západu rychlé zaměří kroky. – Brzy potom zmizel v hustém lesa proutí: Pán bůh ho potěš na jeho pouti!
Cookies on Poetry Cove