Nastala zima, mráz v okna duje,
V světnici teplo u kamen,
V krbu se svítí, stará polehuje,
Děvčata zase předou len.
„Toč se a vrč, můj kolovrátku!
Však jest adventu zase na krátku,
A nedaleko štědrý den!
Ach ty štědrý večere
Noci divůplodné!
Když si na tě zpomenu,
K srdci mne to bodne!
Seděly jsme také tak
Vloni pohromadě:
A než rok se obrátil,
Dvě nám chybí v řadě!
Jedna, hlavu zavitou,
Košiličky šije;
Druhá již tři měsíce
V černé zemi hnije,
Ubohá Marie!
Seděly jsme také tak
Jako dnes a včera:
A než rok se obrátí –
Kde z nás bude která?
Toč se a vrč, můj kolovrátku!
Všeckoť ve světě jen na obrátku,
A život lidský jako sen!
Však lépe v mylné naději sníti,
Před sebou čirou temnotu,
Nežli budoucnost odhaliti,
Strašlivou poznati jistotu!“