Vlažný větřík laškuje
Po osení mladém;
Sad i pole květovým
Přioděny vnadem:
Zavzněla hudba od kostela z rána,
A za ní, hejsa! kvítím osypána
Jede svatba řadem.
Švarný ženich jako květ
V kole svatebčanů,
Kabát tmavě zelený,
Klobouček na stranu:
Tak viděla jej v osudné té době,
Tak si ji nyní domů vede k sobě,
Švárnou ženku Hanu.
Zašlo léto. Přes pole
Chladné větry vějí.
Zvoní hrana. Na marách
Tělo vynášejí:
Bílé družičky, planoucí svíce;
Pláč, bědování; trouby hlaholíce
Z hlubokosti znějí:
Miserere mei!
Koho věnec zelený,
Koho v rakvi kryje?
Umřela, ach umřela
Panenská lilie!
Vykvětla, jakby zalívána rosou,
Uvadla, jakby podsečena kosou –
Ubohá Marie!