Tma jako v pytli, mráz v okna duje,
V světnici teplo u kamen;
V krbu se svítí, stará podřimuje,
Děvčata předou měkký len.
„Toč se a vrč, můj kolovrátku!
Ejhle adventu již na krátku,
A blízko, blizoučko štědrý den!“
Mílo-tě děvčeti přísti, mílo
Za smutných zimních večerů;
Neb nebude darmo její dílo,
Tu pevnou chová důvěru.
I přijde mládenec za pilnou pannou,
Řekne: ,Pojď za mne, dívko má!
Budiž ty mi ženkou milovanou,
Věrným ti mužem budu já.
Já tobě mužem, ty mně ženkou,
Dej ruku, děvče rozmilé!‘ –
A dívka, co předla přízi tenkou,
Svatební šije košile.
„Toč se a vrč, můj kolovrátku!
Však jest adventu již na krátku,
A přede dveřmi štědrý den!“