Dým se valí sloupem tmavým,
hluk slyšeti s praskotem,
v kotlinách se vaří žhavým
smolovina klokotem.
„Pojď, holečku, sem si sedni,
nechoď blízko plamene!
ná jablíčko! aj pohledni,
jak je pěkné červené!“
Vzavši jab’ko z ruky matce
laškuje si nevinně;
běží ještě podívat se,
jak to víří v kotlině.
„Dítě! Kriste na výsosti!!“
V tom se toky rozklenou,
z nichž vynese dětské kosti
matka rukou spálenou.