Dávno kostelíček zbořen,
Neslyšeti zvonka zvuku;
A kde někdy stálo buků,
Sotva jaký hnije kořen.
Stařec mnoho pamatuje,
Mnohoť i dozrálo hrobu:
A však lid si ukazuje
Ještě místa po tu dobu.
A když večer pohromadě
Mládež za mrazu sedává,
Rád stařeček povídává
O vdově a o pokladě.