Ples a tance, hudba hrála,
zpěv a žerty slyšeti;
a nevěsta jen se smála
v ženichově objetí.
„Vzhůru! služte, muži, ženy!“
volá ženich přeblažen;
„dům i sklepy otevřeny,
každému, co libo jen!“
Hrají, tančí; a za stolem
host neznámý tu se vzal:
„„Hoj! s nevěstou třikrát kolem,
svůj život bych za to dal!““
Jednou kolem potančili –
pominul nevěstě smích;
druhé kolo nastoupili –
ona bledá jako sníh.
„„Aj, co bledne má milenka?
či leká se paměti?
či snad těžko svého Zdenka
na své svatbě viděti?““
Takto, tanče kolo třetí,
on k ní šepce potichu,
a nevěsta bez paměti
klesá v náruč ženichu.
Hluk a zmatek – smíchy mizí,
všichni spějí na pomoc.
„Kdo? kde jest muž onen cizí?“
Pryč – a venku tmavá noc.
Hudba opět, tance, kvasy –
zmizela však veselost!
odneslť ji na vše časy
mladé paní cizí host.