Na zpupné skále, u Vltavy toku,
jak bašta zámek ční – je v renaissanci...
Kdys hrdé věže měl, ty bouře roků
svým zžehla plamem v hrůzách švédské války.
Když byl jsem studentík, já hledal dálky:
po prašných silnicích, vše maje v ranci,
jsem síly dodával již mdlému kroku,
když cílem pouti hrad byl v renaissanci.
A na to vzpomínám... je kraj tu český,
žní ruchem zní to kol, lid v polích veský
se k práci pobízí i písní, povely...
Na zámek ve snách zřím, – má staré fresky:
rej nahých bakchantek se zpíjí pocely...
a v chladných sálech spí dam křehké pastely.