Zřím v mlhu oknem nad svým psacím stolem,
v to moře šedé rozlité kol kolem.
Dým z komínů se vznáší nade střechy
jak lidských běd a strastí plané vzdechy.
A Petřín podobá se jenom mraku,
jenž ztemnělý zří dumně k mému zraku.
A palác barokní, v tom šedém chladu,
svých váz a ornamentů ztratil vnadu
a řada římských figur na terase
sní snem tam hrobovým v tom zimním čase...
Nad Prahou dole mlha nekonečná,
nad zemí spící zima, zima věčná,
a chceš-li uzřít slunce v plném jase,
své oči zamhuř, básníku, v tom čase...