Boj o práva dech volný, o svobodu,
ten známý, starý boj zas věčně nový je...
My v chabě prodajném však žijem’ rodu,
v němž bláznovstvím se zdají svaté missie.
Tu marno volat: „Bratři, vzhůru k práci,
strhejte pouta u žaláře myšlének!“
Ve hluchých davu prorok dokrvácí
a opuštěn zde stojí poctivosti rek.
Pod kalem špinavým cti výkvět mizí,
kol klevet zloba utrhačná škube rtem,
ve valných proudech výbojná řeč cizí
se mocně šíří zmalátnělým domovem.
A když v té mrzce tupé vřavě denní
báj o vlasti a lásce básník vynutí,
tož hrdla krvavému zachroptění
zpěv podoben – zpěv neslyšený, labutí...
Ó, básníku, kol v ziskuchtivém ryku
jen zaniká tvůj ryzí, vřelé pravdy hlas –
leč tajemný kyn tobě, bojovníku,
po steré ráně velí v nový zápol zas,
tvá hruď zas práce nadšením se schvátí,
ač dobře víš, jak v boji dnů jsi sám a sám!
Ten blažen, kdo se po dnu každém vrátí
mdlý bojem již, na večer v lásky svatý chrám.