Před branou duše mojí Všednosť líhá
teď den co den, ve tvarech různé proměny
jak divé zvíře na Ideál číhá,
svým vytím budí truchlivý zvuk ozvěny.
Vchod ráje duch můj pevně uzavírá, –
leč denně Všednosť přijde jako lačný pes
a zrakem horečným tam do vnitř zírá,
kde zvoní hudba myšlének a snění ples.
Obléká na se podob masku sterou,
jak přítel usmívá se, vábí vděkem žen
a zve se bohatstvím a karrierou,
i tělem nevěstky se vtírá den co den.
Ve formě břichopáska líně leží,
jenž dobře zažívá i láká klidem svým,
ve fraku byrokrata kol mne běží,
jde ruku v ruce s lidu zrádcem chytráckým...
Ráj duše mé, hle, obklíčen je sběří
těch různých potvor všednosti: Tím lepší seč!
Duch poesie okem svým je měří
jak archanděl, jenž chystá plamenný svůj meč.