To bylo v kraji slunném Jihu,
kdes u moře na terase –
nad mojí hlavou v letném mihu
pár vlašťovek v azurném jase.
My zřeli hry jich dovádivé
tak v elipsách a s elegancí –
jim záviděly zraky snivé
ty valčíky ve vzdušném tanci.
Leč nikdo ve slunečném jase,
zde nad palmami na terase,
kde mhouřily se oči v snění,
v hrách nezřel těch – shon každodenní.