Byl obraz efektní to na západě
nad chrámem góthickým, jenž v umrlém spí hradě.
Tam slunce stanulo, kruh rozžhavený,
ve mračen útesech vjezd pekel otevřený.
A stály děsivě kol v ohně proudu
tam meče plamenné jak při posledním soudu
a mraky příšerné tak rudě vzplály,
jak jícen Vesuvu by metal živé skály
z těch kouřů ohnivých, jež divě tekou
jak láva zžíravá nad hradem, městem, řekou...
Já oči zavírám – a léta letí,
jak v mrtvých Pompéjích se vrší do staletí.
Kde dříve údol byl, tam šíré pláně,
tam černý roste les... nad polem krouží káně.
Kdos cizí oře tam... Cos vyorává...
Je lev to kovový – sled dějů, naše sláva...