Kraj v rovině mne vábí přívětivý;
v zahradách tmavých v slunci zrají slívy
a hrušky zlaté, granát jablek rudý;
tam vlídný statek, tam zas domek chudý
a leckde oul pln hluku, šumu, ruchu,
jak živá nit včel řada v modrém vzduchu.
Toť klidný obraz naší české vísky!
U zahrad z angreštů plot živý, nízký,
na střechách stodol bují netřesk v mechu;
tam od jara máj ještě teď se týčí...
V kaluži sprahlé návsi husy křičí
a dobytka řev duní v táhlém echu.
Na večer posekané louky voní,
dav kobylek a cvrčků chřestí, zvoní,
a v jizbách čeleď modlívá se hlasně...
Pak dívka v touze čeká na zahradě
a sousedé před statky sedí v radě. –
Daleko odtud město. Jak tu krásně!