Spí v nočním klidu vlny mladých klasů,
spí cvrček ve pšenice zlatém vlasu
a země ve snu zvolna dýchá.
Jde k zámku alej dlouhým, tmavým řadem,
v ní voní staré lípy libým chladem
v noc čarovného ticha.
Jdou laně k vlhkým Iukám z černých borů,
jak lehké stíny duchů v plachém sboru,
jdou tiše v toulavém svém tlumu...
Tam v dáli v okně světlo: jeho záře
se ztrácí ve stříbrné mlhy páře
jak sníci divnou dumu...