Za teplých večerů akátů vůně mdlá
u tichých paláců tak eroticky vlá...
než letí v hnízdo spat, kos v jejich květu zpívá,
na lávce pod nimi se na dívku hoch dívá
tak dlouze, toužebně, když duše jeho mdlá
se zpíjí parfumem, jenž z akátů v ni vlá...
Za dusných večerů, jda po náměstí starém,
stesk vězně prožívám, když zavane to jarem,
když pták snů duhových na okna sedá mříž
a muže bledého si volá z temna výš.
Za května večerů jsou Orientu darem
akáty unylé – v nich voní vzácný harem
a duše chvěje se, hedvábné touhy stín,
a klesá žíznivě v neznámé lásky klín
a v ženy hvězdný zrak se nenasytně noří,
po rose touží, ale žárem pouště hoří...
Za května večerů jsou Orientu darem
ty bílé akáty na náměstí kdes starém,
když v modrém zášeří s jich hroznů vůně mdlá
u spících paláců tak balsamicky vlá...