Pruh lesů, koberec luk roztomilý
já vidím z pokoje té klidné villy,
jež vystavěna slohem rokoka,
kde vane chlad za parných léta chvílí
a v taktu vln zní šumot potoka.
Zde nezřím kotouč dýmu v kalném vzduchu
nad městem plným lomozu a ruchu,
továrny není v celém okolí,
a chodců vřava nedojde tu k sluchu –
jen cepů tep od blízké stodoly.
A nečtu novin, které jedem dýší,
zpráv o vraždách a zvěstí z dálných říší,
mně cizím je tu světa vír a chvat.
Zřím z okna – mezi tím co verš ten píši –
jak jede ke vsi bludný akrobat.