„Ó, který prapor v boj nám bude vláti?“
tak ptá se v nesvornosti bouřně lid.
„Vrah neustává k valům vlasti hnáti,
nuž, spojme se, ten útok odrazit!“ – –
A v ráz se pestré vlajky vynořily,
sta vůdců slibuje juž jíti v řež,
a každý dí: Já dovedu vás k cíli,
kdo vlasti syn, ten za mnou slepě spěš.
Jak přerůzná tu chvějou vzduchem hesla!
Jak divných barev mihotá se směs!
Ach, jinou barvu každá vlajka vznesla,
ba, každý vůdce maskován jak v ples.
Jen bílé barvy není tady zříti,
té barvy poctivosti, jiných dost;
a v boji, jenž dnes bouřně počal hřmíti,
kde nalézti bez masky mužnou cnosť?
Boj zuří... – Ne! toť mezi vůdci váda,
již vyhazují se jak v turnaji,
hle, vše se pere, šťouchá, třísní, hádá, –
však vrah se směje tomu mumraji...