Před lety suchá slečna diktovala
jí řadu nudných vět a ona psala
a čas jak v poutech z olova se vlek...
Na stole čínská pagóda se smála,
a s kalamáře luk pjal Amorek.
Ve vážné komnatě to snivé dítě
vždy nuda splétala v své děsné sítě
a rtíky nutila mu k zívnutí,
ač učitelka cudná ostražitě
hlídala každé těla pohnutí...
Se zlatou ořízkou teď lístek píše,
jí v mladém srdci divné jaro dýše,
ó jaký ples a žár a slasť a vděk!
Se stolu pagóda jen kývá tiše,
a slova diktuje jí Amorek.