V té vřavě zápasů, jež život krátí,
v tom proudu vířivém, jenž rve tě zběsilý,
v měst dílně šílené, již vidíš pláti –
stesk večer pojme tě po klidu idyly.
A sladce zatoužíš po šedé cestě
vedoucí k městečku špalírem kaštanů...
dech noci měsíčné vlá v horském městě,
jež spat jde z večera... jen slyšíš fontánu,
ta v duo milenců kdes v koutku šepce...
Kdos domů z hospůdky jde šerem podloubí...
na štíty lomenic svit splývá hebce
a každou hodinu ponocný zatroubí...