To věčně lidské jest,
to duše lidské touhy:
o hvězdách snít ve prachu cest,
pohrdat tím, co jest,
chtít opak, přízrak pouhý,
na jaře zrát a v podzim kvést!
Sny slunné dětských let,
na moři bouřně vzdutém
jak toužím, hnusu pln, k vám zpět!
Všech vášní poznav jed,
žen potřísniv se rmutem,
zas toužím z noci zpět
po cudném jitru mladých let,
po dívky visiónu nedotknutém,
té první, kterou nezlíbal můj ret,
již vídal jsem jen v dusných síních škol
při nudných klasicích jak štíhlé lilje stvol
vždy u okna se chvět
a píseň lidské touhy pět...