Jak ptáče tažné ty chceš se mnou k jihu,
kde kvetou oranže na jezer pobřeží,
kde krásy pramen léčí duše tíhu,
kde příroda v boj nový ducha osvěží?
A blouzníš, děvče mé, že půjdem spolu
kams’ do Švýcar, kde bouřně šumí vodopád,
pod majestátem Alp že v milém dolu
já stokrát vřeleji tě budu míti rád?
A nad románem sníváš roztouženě,
že na čas okusíme život vířivý
tam v městě přepychu, na dálné Seině,
jenž vře jak šampaňského pohár pěnivý?...
Ach, nikoliv!... Mně stačí koutek země,
na jihu Čech, tam mezi lesy, horami:
nad rovem matky mé se přitul ke mně
a vyschlý rov ten skrop též svými slzami!