Dnes štědrý večer mrazivý a tmavý,
do oken vítr bije divoce;
manželé mladí, stále usměvaví
jak šťastné děti tulí k sobě hlavy
a slaví spolu první Vánoce.
Mráz na sklu oken divné květy kreslí,
jak chtěl by vyzdobiti blaha kout...
Proč v jizbě teď dvě hlavy v dumách klesly
a do dvou duší jaké sny se snesly,
ó dobře mohl bych já uhodnout!
Teď jistě blažení ti samotáři,
tak náhle zamyšleni hluboce,
sní o jakési drobné, dětské tváři,
o lesním stromku, hračkách, světel záři –
tři pospolu jak slaví Vánoce.